|
|
| Hrad
Kostomlaty pod Milešovkou |
| |
 |
| vstupní
partie předhradí, pohled k jádru (foto:
Hynek Veselý) |
| |
Ves Kostomlaty
pod Milešovkou se poprvé připomíná
r. 1333 jako příslušenství oseckého
panství. Již tehdy zde stával hrad,
který si někdy před tímto datem
postavili páni z Oseka. R. 1335
koupil hrad s nevelkým panstvím
(náležely k němu vsi Kostomlaty pod
Milešovkou, Ryzně nad Bílinou,
Metlice, Hlince a Velvěty) moravský
markrabě Karel, pozdější císař Karel
IV. R. 1370 Kostomlaty náležely
Habartovi staršímu ze Žerotína, od
jehož nástupců je r. 1388 koupil
Jindřich Škopek z Dubé. Na počátku
husitských válek držel hrad a
panství Albrecht Škopek z Dubé,
komtur řádu německých rytířů v české
provincii; v následujícím střetnutí
mezi katolíky a kališníky tak
Škopkové stáli zcela logicky na
katolické straně. R. 1434, v době
bitvy u Lipan, obléhal kostomlatský
hrad husitský hejtman Jakoubek z
Vřesovic. Dobývání zřejmě úspěšné
nebylo; za neznámých okolností se
však Jakoubek Kostomlat přece jen
zmocnil, protože r. 1435 se uvádí
jako jejich držitel. V následujících
sporech s pány z Dubé Kostomlaty
udržel, čímž se vlastně zasloužil o
to, že se pak jedna linie jeho
potomstva nazývala Kostomlatští z
Vřesovic. V 16. století, se změnou
filosofie a nástupem renesančního
způsobu života, ztrácel kostomlatský
hrad čím dál víc na významu a
postupně zpustl. Po r. 1562 k němu
patřilo již jen městečko Kostomlaty
a r. 1606 už byl neobydlený.
Kostomlatští z Vřesovic vlastnili
panství až do začátku třicetileté
války: r. 1623 byli bratři Petr a
Oldřich Kostomlatští z Vřesovic za
účast na stavovském povstání v
letech 1618 – 1620 postiženi
konfiskací jedné třetiny majetku a
prodáno přitom bylo celé panství,
které r. 1624 koupil Humprecht
starší Černín z Chudenic. Pustý hrad
Kostomlaty byl podle svědectví
Bohuslava Balbína koncem 18. století
opět obýván; r. 1841 byl v jeho
předhradí zřízen hostinec, který
existoval hluboko do 20. století.
Hrad Kostomlaty stával na kopci
jihovýchodně od stejnojmenné obce.
Přístupová cesta k němu stoupá od
východu, po severním úbočí. Nejprve
míjí výrazně výše položené jádro,
aby vzápětí kulisovou bránou, z níž
zůstal kus zdi po levé ruce
příchozího, vústila do parkánu.
Vnější, dnes už převážně zaniklá
fortifikace parkánu obíhala celé
lichoběžníkové předhradí; na jihu na
ni navazuje příkop. Do předhradí se
vstupovalo nevelkou, dovnitř
otevřenou branskou věží, kterou z
levé strany zajišťovala do obvodové
hradby vetknutá válcová věž.
Zajímavostí této poměrně subtilní
obranné věže, jenž kdysi mívala na
konzolách vysazené podsebití,
představuje čtverhranná vnitřní
šachta. Zástavbu předhradí bohužel
prakticky neznáme, protože v 19.
století byla jeho původní dispozice
značně narušena stavbou rozměrné
budovy hostince při západní hradbě.
Nepravidelný vlastní hrad na
jihovýchodě obíhal po celém obvodu
parkán, jehož odolnost byla ve druhé
polovině 15. století na jihu a
jihozápadě posílena dvěma
čtverhrannými, dovnitř otevřenými
baštami. V jihozápadním nároží
obvodové hradby jádra se tyčí
okrouhlá věž, zakončená užší
nástavbou a okolo ní obíhajícím
ochozem; věž tohoto typu se označuje
jako tzv. „máselnice“, v českých
poměrech nepříliš obvyklá. Obytnou a
rezidenční složku tvořily dva
rovnoběžné paláce; západní palác byl
v první polovině 15. století
rozšířen a zvýšen. Z paláců se
dochovaly vysoké obvodové zdi, někde
s kavernami v místě oken. Jejich
nádvorní stěny jsou naopak zřícené
téměř do základů. |
|
|
|
|
