|
|
| Hrad
Oparno |
| |
 |
| pohled do
nádvoří jádra z koruny hradby na
severu (foto:
Hynek Veselý) |
| |
Hrad a ves
Oparno se nacházejí asi 4 km SZ od
Lovosic, přímo pod svahy jedné
z nejvyšších dominant Českého
Středohoří – Lovoše. Zřícenina hradu
se rozkládá na konci hřbetu
táhnoucího se ve směru jihozápad –
severovýchod. Po jeho východní
straně se rozprostírá ves Oparno,
kterou protéká stejnojmenný potok,
při severní straně hradu se od
západu na východ vine Milešovský
potok. Právě jeho koryto modeluje
malebné Oparenské údolí, oblíbený
cíl mnoha výletníků.
První zmínka o hradě Oparno pochází
z r. 1344, kdy zde Smil z Vchynic,
člen rodu později známého jako
Kinští, stavěl „pokoje k přebývání“.
O deset let později již zmíněný Smil
na hradě sídlil. Zdá se tedy, že
výstavbu hradu snad můžeme datovat
do doby okolo r. 1344, časový rozsah
stavebních prací nám ale uniká.
V držení Smilových potomků zůstal
hrad až do r. 1472, kdy jej
dědictvím získali Dlaskové z Vchynic.
Nedlouho poté, r. 1486, je jako
majitel hradu zmíněn kromě Bohuslava
Dlaska z Vchynic i Bohuslav ze
Žeberka, takže lze usuzovat na
rozdělení celého statku na dvě
části. Již v r. 1530 je hrad Oparno
zmíněn jako pustý. Jak se zdá, byl
opuštěn těsně na začátku 16.
století. Důvody, které k tomu vedly,
neznáme, ale můžeme se domnívat, že
zde svoji roli hrálo rozdělení již
tak malého hradu mezi dva majitele a
zároveň existence dvou tvrzí ve
Vchynicích. Nevíme, jak tyto tvrze
vypadaly, ale v porovnání s poměry
na hradě zřejmě poskytovaly větší
pohodlí. „Druhý život“ hradu
probíhal v 19. a na začátku 20.
století, kdy zde fungovala dřevěná
restaurace vestavěná do jihozápadní
části hradu; dodnes po ní zbyl sokl
zdiva v nádvoří a zbytky nátěrů
vnitřních stěn plášťové zdi. Z této
doby pochází i podezdívky pro
kulečník, umístěný v příkopu pod
severní stranou hradního jádra.
Samotný hrad se skládal z několika
částí, řazených za sebou v jedné
linii - z dvou horních předhradí,
hradního jádra a dolního předhradí.
Zástavbu prvního horního předhradí
neznáme; v jeho čele stála možná
brána, z níž zbyl pouze suťový kužel
se zářezem úvozové cesty. Nelze
vyloučit i existenci druhé branky
v místě vstupu dnešní cesty na
západní hraně hřebene. První
předhradí sloužilo buď
k hospodářským účelům – široká brána
by umožňovala i přístup vozům –,
nebo byl jeho účel ryze obranný.
Druhá brána by pak mohla souviset
s přímou cestou na hrad. Zástavba
druhého předhradí sestávala ze
starší literaturou předpokládané
věže a nějaké menší budovy při další
bráně, která je zde předpokládána.
Přístupová cesta směřovala po
západní straně pod oběma předhradími
až pod hrad, kde u severozápadního
nároží jedna její větev vstupovala
na malé nádvoří a druhá pokračovala
na dolní předhradí. Podobu brány
nebo bran v této části přesně
neznáme. Hradní jádro bylo obehnáno
masivní plášťovou zdí s cimbuřím, za
kterou byla skryta veškerá zástavba,
takže linii hradeb přečnívaly pouze
střechy. Podél obou delších stran
protáhlého nepravidelného jádra
stávaly dvě přízemní palácové
budovy, z nichž východní je dodnes
dobře znatelná. Možná, že další
menší budova se nacházela i v jižním
čele hradu. Dolní předhradí mělo
zástavbu sestávající z trojprostorového
domu a patrně i dalších staveb (s
patřičnou dávkou nejistoty lze
uvažovat o pivovaru) a patrně
fungovalo jako hospodářské zázemí.
Zda k obdobným účelům sloužilo i
první horní předhradí, není jisté;
pokud by tomu ale tak skutečně bylo,
pak by impulsem k tomuto neobvyklému
řešení bylo nepochybně rozdělení
hradu mezi dva vlastníky. |
|
|
|
|
