|
|
| Hrad
Ostrý |
| |
 |
| Polygonální bašta na západě, pohled z hradu (foto: Hynek Veselý) |
| |
Hrad Ostrý se poprvé připomíná r. 1436, kdy jej držel Václav Kaplíř ze Sulevic, zakladatel osterské větve rodu. Území hradu původně patřilo k Milešovu,
který r. 1420 získali bratři Kerunk a Václav Kaplířové ze Sulevic. Asi kolem r. 1433 si bratři majetky rozdělili, přičemž Kerunk si ponechal Milešov a Václav Bílý Újezd s územím,
na kterém si vystavěl hrad Ostrý. V držení jeho rodu zůstal hrad až do r. 1505, kdy jej Kamarét Kaplíř prodal Jindřichu Vencelíkovi z Vrchovišť, manželovi své dcery Markéty. Ten
však panství dlouho nepodržel, protože je již r. 1508 prodal nejvyššímu kancléři Albrechtovi z Kolovrat a na Libštejně. Po Albrechtově smrti v r. 1510 panství získali jeho nevlastní
synové Jan a Bernard z Valdštejna. Za tohoto rodu začal význam hradu upadat, protože jej jako sídlo nahradila právě tehdy přestavěná, pohodlnější bydlení skýtající tvrz v Bílém Újezdě.
Hrad je jako stojící zmiňován ještě k r. 1536, r. 1565 je však už poprvé uváděn jako pustý. Nová kapitola v dějinách Ostrého se otevřela v 18. století. Před r. 1784 se zde pokoušel
hledat jakýsi zedník poklady a vystavěl tu s povolením vrchnosti pro výletníky hospodu. Nedlouho nato ale vichřice zničila zedníkův domek a učinila konec jeho hledání.
Hrad Ostrý stával na výrazném, osamoceně stojícím kopci 1,5 km jihovýchodně od Milešova. Komplexní povrchový průzkum v r. 2014 potvrdil, že podoba hradu odpovídá velmi dobře
potřebám neklidné doby husitských válek, a současně ukázal, že plošný rozsah objektu a jeho fortifikací byl výrazně větší, než se dosud předpokládalo. V nejvyšším bodě skalnatého
kopce stával palác neznámé podoby, k němuž se na západě, jihu a východě přimykalo výškově členité jádro. Jeho nepravidelně oválnou plochu vymezovala po obvodu na maltu pojená
kamenná hradba, z níž na zúžených koncích na západě a východě vystupovaly bašty. Jádro bylo jižně od paláce rozděleno na dvě části stavením brány, z něhož také zřejmě vedla branka
do parkánu lemujícího hradbu ve svahu na jižní straně. Fortifikace parkánu byla provedena z kamenů skládaných nasucho a zesílena dvěma stejnou technologií zbudovanými baštami,
jež měly nejspíš trojboký půdorys. K bráně v severní hradbě východního dílu jádra se přístupová komunikace vine spirálovitě vzhůru od úpatí kopce; přepažovaly ji další tři nebo
čtyři brány. Po stranách cestu lemují zdi z nasucho kladených kamenů, které byly na koruně doplněny dřevěnými nástavbami. Z tohoto obvodového opevnění vybíhaly do svahu další
dvě bašty: trojboká na jihozápadě a snad pětiboká s vnitřním prostorem na jihu. Jižní bašta střežila nástupní prostor do hradu s hypotetickou první bránou a zřejmě také zajišťovala
přístup do jakéhosi parkánu táhnoucího se mezi dvěma posledně zmíněnými baštami. Jeho účel spočíval bezpochyby především v kontrole jen povlovného přechodu hradního kopce do roviny
na jihu a jihozápadě, jakož i v ostraze z tohoto směru ke hradu vedoucí přístupové cesty.
Stavební vývoj hradu Ostrý nabízí dosud široké pole působnosti pro další výzkumy. I tak lze ale konstatovat, že se jedná o podnik katolických stavebníků, provedením fortifikací
nápadně připomínající husitské hrady u Třebušína. Ostrý tak představuje neobyčejně zajímavý a stále ještě nedoceněný objekt, jehož velmi kvalitní opevnění důmyslně reaguje
na bouřlivý rozvoj palných zbraní v 15. století. |
|
|
|
|
