|
|
| Hrad
Ostrý |
| |
 |
| Foto:
Hynek Veselý |
| |
Hrad Ostrý se
nachází na zalesněném čedičovém
vrchu o nadmořské výšce 553 m, 1,5
km jihovýchodně od Milešova.
Hrad se poprvé připomíná r. 1436,
kdy jej držel Václav Kaplíř ze
Sulevic, zakladatel osterské větve
rodu. Území hradu původně patřilo k Milešovu,
který r. 1420 získali bratři Kerunk
a Václav Kaplířové ze Sulevic. Asi
kolem r. 1433 si bratři majetky
rozdělili, přičemž Kerunk si
ponechal Milešov a Václav Bílý Újezd
s územím, na kterém si vystavěl hrad
Ostrý. V držení jeho rodu zůstal
hrad až do r. 1505, kdy jej Kamarét
Kaplíř prodal Jindřichu Vencelíkovi
z Vrchovišť, manželovi své dcery
Markéty. Ten však panství dlouho
nepodržel, protože je již r. 1508
prodal nejvyššímu kancléři
Albrechtovi z Kolovrat a na
Libštejně. Po Albrechtově smrti v r.
1510 panství získali jeho nevlastní
synové Jan a Bernard z Valdštejna.
Za tohoto rodu začal význam hradu
upadat, protože jej jako sídlo
nahradila právě tehdy přestavěná,
pohodlnější bydlení skýtající tvrz
v Bílém Újezdě. Hrad je jako stojící
zmiňován ještě k r. 1536, r. 1565 je
však už poprvé uváděn jako pustý.
Nová kapitola v dějinách Ostrého se
otevřela v 18. století. Před r. 1784
se zde pokoušel hledat jakýsi zedník
poklady a vystavěl tu s povolením
vrchnosti pro výletníky hospodu.
Nedlouho nato ale vichřice zničila
zedníkův domek a učinila konec jeho
hledání.
Hradní areál zabírá tři výškové
úrovně – na nejnižší se rozprostírá
předhradí, na vyšších dvou pak
hradní jádro. Přístupová cesta
stoupá po jižním úbočí na západ, kam
od vrcholu sbíhá skalnatý hřbet.
K němu se připojuje čelní hradební
zeď, do které je zapojena
nepředstupující hranolová vstupní
brána s otevřenou zadní stranou. Po
levé straně cesty vede dodnes torzo
někdejší hradební zdi, která je
stavěna z velkých čedičových kamenů
kladených na sucho (původně možná
pojených na jíl, ale ten byl
vyplaven). Hradební zeď se připojuje
k pětiboké baště, jejíž zdivo je již
pojeno na maltu. Vzhledem k založení
v prudkém svahu má bašta výrazný
předstupující sokl. Ještě předtím
cesta procházela druhou branou,
z níž zůstala dochována pouze její
jižní stěna. Vedle brány se dodnes
nachází valeně sklenutý sklep,
z jehož západního čela vybíhá zeď,
která se lomí v tupém úhlu. Další
průběh zdi neznáme, ale je možné, že
probíhala kolmo k hradnímu jádru. Do
jádra – resp. do malého nádvoří jeho
východní části – se vstupovalo
kulisovou branou, která zůstala
dodnes částečně dochována. Zástavbu
východní části jádra, v jejímž
středu vystupuje mohutný skalní
blok, místy možná uměle přitesaný,
neznáme. Je možné, že v tomto
prostoru kdysi stojící konstrukce
bývaly dřevěné. Věžovou branou
uprostřed hradního jádra se
procházelo do jeho západní části,
jehož hlavní stavbou byl palác. Ten
zaujímal nejvyšší místo kopce;
dodnes se z něj dochoval pouze
severní úsek zdi a přitesaný blok
skaliska. Na západní straně stávala
sedmiboká bašta, dodnes částečně
dochovaná. Od jádra je oddělena
příkopem, v němž zůstal ponechán
skalní blok. Ten patrně sloužil jako
pilíř k mostu umožňujícímu přístup
do bašty. Podle starších vyobrazení
lze podobnou baštu předpokládat i na
opačné straně dispozice hradního
jádra.
Volba stanoviště a užité
fortifikační prvky názorně
přibližují reakci na trpké
zkušenosti z husitských válek a
s rostoucím účinkem dělostřelby.
Významná je zde především snaha o
skloubení pasivní a aktivní obrany.
Hrad byl postaven na výrazném vrchu,
který nebylo možné ohrozit ze
žádného jiného okolního kopce.
Stavebník ale nezůstal pouze
v pasivní roli, nýbrž na hradě užil
i prvků aktivní obrany v podobě
polygonálních bašt.
Poznání tohoto z hlediska vývoje
hradní architektury nepochybně
významného hradu zůstáváme mnoho
dlužni. Bude úkolem budoucího
výzkumu tuto křiklavou mezeru
zaplnit. |
|
|
|
|
