|
|
| Hrad
Panna |
| |
 |
| výhled z
Panny přes Trojhoru směrem na jih do
Labské nížiny (foto:
Hynek Veselý) |
| |
V r. 1421
zuřily na Litoměřicku ostré boje.
Husitský hejtman Jan Žižka
z Trocnova a Křišťan ze Žernosek,
jeho hlavní spojenec v oblasti,
který sídlil na tvrzi ve Vinném, se
tehdy vehementně, avšak bez úspěchu
pokoušeli o ovládnutí Litoměřic;
nakonec se Žižka rozhodl pro
výstavbu vlastního opěrného bodu,
který by posloužil jako základna pro
operace kališníků v oblasti. Volba
padla na horu nad Třebušínem, kde
podle všeho stávala starší tvrz.
Žižka tvrz obsadil a počal na jejím
místě stavět hrad, který pojmenoval
symbolicky Kalich. Ještě v červnu
1421 však musel odjet na Čáslavský
sněm a pokračováním stavby pověřil
svého bratra Jaroslava, kterému
nejspíš pomáhal Křišťan ze Žernosek.
Momentu překvapení, jakož i
skutečnosti, že nový hrad ještě
zřejmě nebyl dokončen, se pokusil
využít Zikmund z Vartemberka,
úhlavní nepřítel husitů v oblasti.
Jeho útok však byl odražen a
Vartemberk byl nucen ustoupit,
zanechavše v Třebušínské kotlině
posádku; ta si zřejmě ještě
v průběhu obléhání vystavěla na
skalnaté homoli severozápadně od
Kalicha hrad Pannu, který se stal
jeho strategickým protějškem.
Ostatně, obdobný účel podle všeho
plnil i hrad Litýš na jihovýchodě.
Jméno Panna je jistě symbolické, byť
dnes přesně nevíme, zda se jedná o
pannu jako symbol Vartemberků či
svatou Pannu jako protiklad
husitského Kalicha. Jak Vartemberkův
hrad vypadal, není se dnes možné ani
dohadovat: důvodem je jednak velmi
fragmentární dochovanost objektu
jako takového, jednak rozsah
přestavby, kterou na Panně posléze
provedli husité. Tak jako tak,
nebezpečná situace Kalicha si
vynutila Žižkovu reakci, který brzy
přešel do protiofenzívy. K prvnímu,
ještě neúspěšnému obležení Panny
došlo asi již r. 1422; druhému
obležení v r. 1423 velel sám Žižka a
tehdy již měli husité štěstí více.
Velitelem dobytého hradu se stal
Hašek Čelechovec z Kralovic a Panna
pak zůstala společně s Kalichem
pevnou oporou husitství až do konce
válek. Husité, ba snad ještě sám
Žižka, hrad v této době
pravděpodobně značně přebudovali a
jeho opevnění zesílili. Vzhledem k
tomu, že i po Lipanech zůstala
posádka Panny veskrze husitskou,
byla její činnost pokládána za
nezákonnou a v r. 1437 nařídil císař
Zikmund zbořit hrady Kalich a Pannu,
protože se na nich "usadili lupiči".
Vykonavatelem se měl stát starý
Žižkův nepřítel a pravděpodobný
zakladatel Panny Zikmund z
Vartemberka. Branná hotovost
litoměřického kraje oblehla Pannu
již v lednu 1437 a po
několikatýdenním dobývání se vydal
velitel obležených, jehož jméno
neznáme, pro pomoc do Hradce. Musel
však jet oklikou a nedaleko Prahy
byl zajat, načež mu nezbylo nic
jiného než dát hradní posádce příkaz
ke kapitulaci. Tak se také skutečně
stalo a obléhatelé hrad vzápětí po
obsazení zbořili.
Hrad Panna stával na vrcholu
dominantní čedičové homole nad vsí
Řepčicemi (594 m n.m.), asi 1,5
kilometru severozápadně od hradu
Kalicha. Protože se z něj do
současnosti dochovaly jen skromné
pozůstatky, je rekonstrukce jeho
někdejší podoby obtížná. Od
jihovýchodu, z Řepčic, vede ke hradu
stará, dodnes částečně zachovaná
cesta. Ta nejprve stoupá po
východním úbočí kopce a pak se
postupně otáčí kolem jeho vrcholu na
sever a západ. Na severu prochází
cesta pod skálou, na níž snad stával
nějaký strážní objekt. Od tohoto
místa, kde mohla – bráno ovšem zcela
hypoteticky – bývat brána, se směrem
na západ rozprostírá obrovská,
zhruba trojúhelníková plocha, u níž
není jasné, zda byla nějak ohrazena
a využívána. Přístupová cesta se po
úbočí stáčí dále na západ, kde se
spatřují dvě přitesané skály,
tradičně interpretované jako relikt
první brány. Čedičový hřebínek
napravo od brány nesl blíže
neurčitelné opevnění (podle všeho
lehčí konstrukce), o čemž svědčí
zahloubení po budově na jeho konci,
a rovněž na skalce nalevo od brány
stával nějaký strážní objekt
čtverhranného půdorysu, po němž
zůstala znatelná terénní deprese
ohraničená amorfními hrázkami. Mezi
touto stavbou a hradní skálou na
východě se táhne výrazná bariéra
obsahující velké množství kamení –
podle všeho zbytek opevnění
západního čela předhradí. Jaký však
měla tato fortifikace charakter, je
dnes možné jen hádat: snad se mohlo
jednat o zeď z nasucho či na jíl
kladených kamenů, ne nepodobnou
opevnění hradu Kalicha. Od první
brány východním směrem se táhne
velmi rozlehlé předhradí; podobu
jeho zástavby za současného stavu
poznatků neznáme, v terénu však lze
– hned za bránou po pravé ruce
příchozího – dobře rozpoznat terénní
depresi ohraničenou na třech
stranách amorfními hrázkami
obsahujícími zdivo (nejspíš po
budově obdélného půdorysu cca. 8,5 ×
4,5 m) a dále na východ hlubokou
jámu, možná po cisterně. Přístupová
cesta se ještě v přední části
předhradí láme na východ a u paty
skály, na níž stával horní hrad, do
protisměru, na severozápad. V místě
zlomu cesty ke skále přiléhá
pozoruhodný půlkruhový terénní útvar
o průměru 5 m, pravděpodobně
pozůstatek sypané zemní fortifikace
neznámé podoby. Zmíněná pozice mohla
dobře kontrolovat jak samotnou
bránu, tak prostor předhradí za ní;
bylo by i logické, pokud by
v zúženém prostoru mezi tímto
opevněním a ohrazením západního čela
předhradí bývala další brána. Její
existence je ovšem zcela
hypotetická, protože v terénu po ní
nezůstala patrná ani stopa. Z
dolního nádvoří se stále stoupající
cesta, původně jistě zvnějšku nějak
uzavřená (velké množství kamenné
suti ve svahu pod cestou může
pocházet jak z přirozeného
zvětrávaní čedičového podloží, tak
z – nejspíš – nasucho kladené
hradební zdi), stáčí podél skály na
severozápad, přičemž se postupně
dostává pod kontrolu obvodové
fortifikace středního hradu. Ta má
dnes podobu mohutného valu s
prolukou na severozápadě, v místě
brány. Jak ale toto opevnění původně
vypadalo, nelze z dochované terénní
situace bezpečně určit (snad val s
palisádou či dokonce obezděnou
plentou?). Ve svahu severně pod
opevněním středního hradu se nachází
podélná terasa, signalizující zřejmě
ještě jednu obrannou linii, pod níž
se nachází již zmíněné skalisko
kontrolující přístupovou cestu.
Nádvoří středního hradu má půdorys
téměř půlkruhového plató, vymezeného
na jihu strmým skalním hřebenem.
Podobu a rozsah objektů v nádvoří
kdysi stojících nelze ani přibližně
rekonstruovat, protože buď zcela
zanikly, nebo jsou překryty
novověkými terénními vrstvami.
Zvýšení terénní úrovně nádvoří může
být ovšem důsledkem přirozeného
zvětrávání výše položené skály
stejně jako destrukce objektů na ní
či přímo v nádvoří stojících. Někde
v jihozápadním koutě nádvoří bývalo
schodiště či nějaká (asi dřevěná)
konstrukce vedoucí na vrchol skály,
kde stávaly ústřední hradní objekty.
Dříve však, než mohl příchozí tohoto
prostoru dosáhnout, musel v mírném
stoupání minout půlkruhovou plošinu
o průměru zhruba 5 m, jenž se
přimyká k přitesané východní části
skaliska. Tato obranná pozice, která
téměř jistě sloužila k ostraze níže
položeného nádvoří i přístupu do
horního hradu, je natolik podobná
fortifikaci nad bránou do předhradí,
že lze téměř s jistotou poukazovat
na její shodný původ. Horní hrad
zaujímal úzký vrchol skalního
hřebene. Nečetná literatura
předpokládá, že v jeho západní části
se tyčila věž, která kontrolovala
jednak vstupní bránu do horního
hradu, jednak přístupovou cestu,
vinoucí se hluboko pod skálou do
středního hradu. Obdélný hradní
palác stával na východě, o čemž
svědčí jednak přitesání skály
tvořící jakési obdélníkové podvalí
(5,5 × 4,5 m), jednak nález úlomků
kachlových kamen, učiněný právě v
tomto místě při povrchovém sběru.
Z výše uvedeného je zřejmé, že hrad
Panna býval velmi rozsáhlou a dobře
opevněnou základnou husitského
vojska (rozsah průkazně ohrazené
plochy činí cca. 1 ha), která je
svým provedením v české hradní
architektuře ojedinělým zjevem.
Markantní je zejména nepoměr mezi
rozsahem a vysokou kvalitou opevnění
na straně jedné a téměř absolutním
potlačením sídelní a rezidenční
funkce na straně druhé, což je dáno
specifickými okolnostmi, za nichž
hrad vznikl. O to více nelze než
litovat, že pozornost věnovaná této
pozoruhodné památce byla dosud zcela
nedostatečná; jeví se totiž jako
nikoliv nepravděpodobné, že
eventuelní další, zejména
podpovrchový průzkum by v tomto
případě mohl napomoci k razantnímu
prohloubení poznání architektury
stojící na úsvitu rozvoje evropských
novověkých fortifikačních systémů. |
|
|
|
|
